U příležitosti českého roku hudby 2024 vznikla inscenace Sirenita: Tempo del sogno, která přináší nový pohled na jedno z největších děl české operní tvorby – Dvořákovu Rusalku. Autorka a performerka projektu Martina Dobiášová mě požádala o vytvoření specifických vizuálních obrazů, které by reflektovali tenhle notoricky známý příběh. Vycházely jsme ze stylizovaného tvarosloví vodního leknínu, do kterého vkládáme další výjevy a útržky z každodenního života. Vzniká tak barvitá koláž, která se dá interpretovat rozličnými způsoby a je jen na vás, které verzi příběhu dáte přednost.
"Sirenita vás nechá ulehnout do náruče vln a pak vás něžně stáhne pod hladinu. Do času snů. V nejtemnější hloubce, kde končí všechny vody světa, kam nedosáhne paprsek lidské mysli, je nesmrtelnost."
Jako malou pozornost jsme vás připravili a navrhli program s přidanou hodnotou. Skladem připomíná rozvíjející se leknín. Po jeho rozvinutí vám kromě klasického programu s anotací zůstal z obálky arch papíru, na který jste si mohli zapsat vaše dojmy, zážitky, myšlenky či pocity z prožitého večera. K dispozici každý divák dostal také tužku.
O typografický layout v kontextu vizuální identity spolku PaNaMo se postaral Jaroslav Mašek. Kostým navrhla a vyrobila Andrea Pavlovičová.
