Půl roku života jsem strávila ve sdíleném bytě v centru Budapešti. Můj pokoj měl pozoruhodnou dominantu. Hned naproti manželské posteli se nacházela vana s masážními tryskami, navíc obložená dlaždicemi s lehce erotickými výjevy. Nové a cizí prostředí mě nutilo zamýšlet se nad tím, co se v tomto zvláštně zařízeném pokoji odehrávalo před tím, než začal sloužit k pronájmu. V hlavě jsem si na základě zjevných stop vytvořila nespočet scénářů, které jsem se rozhodla vizualizovat pomocí inscenovaných fotografií. Středobodem většiny snímků je zmíněná vana a obrovská manželská postel. Dekonstrukce snímků odráží nemožnost věrně zrekonstruovat historii sdíleného místa, ale i mezery paměti a schopnost lidské fantazie pokřivit a deformovat viděné. Pod povrchem nových fotografiích můžeme číst znepokojivou proměnu daného místa, do které se promítá mysl toho, kdo se dívá. Výsledné fotografie činí neviditelné viditelným. Vypráví fiktivní příběh konkrétního místa. Vyjadřují vizuálními prostředky tvarově se měnící povahu samotného času a neustálou přítomnost nejasné minulosti v místech, ve kterých jsme krátce pobývali.
